Zubní implantáty – novinky z kongresu AAID Boston

aaid.jpgPoukazoval na úspěšné ukončení několik desetiletí trvající právní, medicínské a společenské války za uznání implantologie jako samostatného oboru zubního lékařství.
Samotné odborné zasedání mělo možná i štěstí, že se v letošním roce neobjevila žádná převratná novinka. Na konci 6. desetiletí své existence měla společnost šanci zhodnotit význam některých objevů nedávné minulosti.

Panuje všeobecná shoda o tom, že moderní implantologii prakticky nelze provádět bez cone beam či jiné tomografie. Bez 3D zobrazení je lékař vystaven ohromnému množství možných chyb. Pacientům je slibována úspěšnost léčby 90 – 100%, někteří lékaři mluví dokonce o 98%, 99%. To je ovšem čirý nesmysl, pokud lékař neví tak klíčový aspekt, jakým je skutečná šířka a kvalita kosti před započetím operace. Konference vyústila v závěr, že se blíží doba, kdy implantace bez vyšetření tomografií bude považována za non lege artis se všemi důsledky z toho planoucími.  Mnohem opatrnější je akceptace CT navigované chirurgie. Tato metoda přibližuje implantologii i méně zručným operatérům, poskytuje řadu výhod a umožňuje zhotovit často celé ošetření během jednoho dne včetně protetické sanace a to flap less, tedy bez odklápění.  Náklady na takové operace jsou však stále vysoké. Zejména v podmínkách české stomatologie, není pravděpodobně reálné masové využívání těchto technologií před tím, než konkurence přiblíží ceny možnostem trhu. Takové operace navíc nikterak neaugmentují kost a tedy vrací implantologie do etapy, kdy se protetická sanace přizpůsobovala nedostatku kosti. Ošetření je tak sice často rychlé a nákladné, ne však esteticky uspokojivé.

Jiným výrazným trendem je odklon od heroických operačních výkonů s rozsáhlými rekonstrukcemi výšky i šířky alveolárních výběžků. Americká stomatologie, možná vlivem krize, procitla. Uvědomila si, že jejím hlavním posláním je především ošetřit 40 milionů bezzubých Američanů, kterým by pomocí několika  implantátů dramaticky zlepšila život stabilní zubní náhradou. Zde se nabízí ohromné pole působnosti, které bude ze společenského hlediska jistě důležitější než estetické boje o 1 – 2 mm mezizubní papily. Nepochybně se na tom podílí i ne zcela přesvědčivý výsledek řady složitých operací, o nichž se v minulých letech hovořilo v superlativech. Kongresová sdělení často v minulosti prokazovala, že při použití náhradního kostního preparátu toho či onoho výrobce dosáhneme téměř automaticky dorůstání a obnovy kostních struktur. Ukázalo se, že tak přesvědčivé a předpovídatelné to není. Celá řada autorů dává nyní přednost spíše protetické náhradě výšky alveolárního výběžku fixními náhradami s „růžovou keramikou“, před několikaletými složitými operacemi s cílem zcela rekonstruovat výšku a šířku alveolárního výběžku. To provést v řádu mnoha milimetrů je mnohem obtížnější, než jak někdy slýcháváme. Ani slovo nepadlo o hitu minulých let, kostních růstových faktorech. Ukázalo se, že vysoká cena těchto preparátů v praxi neodpovídá přínosu. Uvidíme, jaký bude další vývoj.  Konsenzus je též o snížení počtu nezbytně nutných implantátů. Celá řada autorů zastává řešení se 4 implantáty v obou čelistech (v případě ideálních podmínek a malého sklonu k bruxismu).
V komplikovaných případech se má za bezpečné použití  6 implantátů, zejména v horní čelisti. Zdá se tak, že velmi extenzivnímu přístupu v podobě „co zub to implantát“ nebo počtu 8 až 10 implantátů na jednu čelist odzvonila hrana.
 
Zpestřením a svým způsobem vrcholem kongresu byla nádherná přednáška Dr. Amose z Cleveland Clinic, který hovořil o anatomických a technických komplikacích, kterým musel čelit při první transplantaci lidského obličeje. Tato operace nastolila řadu nových otázek ale přinesla i odpovědi v podobě celé řady technických řešení, které posouvají rekonstrukční chirurgii obličeje do nových dimenzí. Vzpomněl jsem si na celou řadu pacientů, kteří by takovou operaci u nás potřebovali a tak věřím, že se časem ustanoví tým lékařů schopný čelit podobným výzvám. Není bez zajímavosti, že dotyčná první pacientka měla původně menší poškození, které znásobily neúspěšné pokusy méně erudovaných chirurgů.

Americká akademie zubní implantologie se na svém 59. kongresu ukázala jako velmi dospělá společnost, která dokázala vybudovat nový lékařský obor, jenž neobyčejně, s velkou jistotou pomáhá svým pacientům. Dokáže být progresivní, zároveň však čelí výstřelkům a extrémům, které někdy uspokojí lékaře na úkor pacienta. Její prioritou je nemocný člověk a nikoli výzkum pro výzkum. Lze se jen těšit na příští rok, kdy proběhne jubilejní 60. setkání, tentokrát v Las Vegas.

doc.MUDr. Roman Šmucler, CSc.
Stomatologická klinika 1. LF UK Praha

 

Rychlý kontakt
Stomatologická klinika

Kateřinská 32
více zde »

contact1.jpg

VFN

U Nemocnice 2
více zde »

contact2.jpg

Fakultní poliklinika

Karlovo náměstí 32
více zde »

contact3.jpg